Archiv vydání

Půl roku trvající blokáda Hormuzu, nově rozšířená o nestabilitu v Rudém moři, se dramaticky podepisuje do stavu afrických ekonomik. Zatímco my v Evropě hypnotizujeme regulované ceny na benzinových totemech (a doufáme ve větší regulaci), dopadá drahá ropa na Afriku mnohem bezprostředněji (a dramatičtěji), než si uvědomujeme.

Jemenské útoky na lodě v Rudém moři nás snad dostatečně vyléčily z geografické naivity ohledně bezvýznamnosti východní Afriky ležící doslova na dosah dronů hútijských milic na opačné straně Rudého moře. To však ani zdaleka neznamená, že východ Afriky je klidný, ba právě naopak.

Americká zahraniční politika si nebere servítky a dílčí rozhodnutí, u nichž můžeme spekulovat, zda jsou výsledkem promyšlené strategie nebo čirého freestylu, mají v Africe nečekané dopady. Seškrtání světové potravinové pomoci ze strany USA v kombinaci s tlakem na výdaje do obrany způsobují hromadné úspory i u jiných zemí, což nejhůře dopadá na Súdán, kde už více než tři roky probíhá zapomenutá válka.

Senegalské úřady po dvou letech oznámily, že by Mezinárodní měnový fond (MMF) mohl obnovit půjčky ve výši 2,2 mld. USD, které pozastavil z důvodu kreativního senegalského účetnictví.

Když v roce 2023 proběhl v Nigeru, poslední prozápadní zemi v regionu, převrat, argumentovala junta tím, že se Západu nepodařilo eliminovat islamistické síly a že se k tomuto záměru lépe hodí spolupráce s Ruskem. Je sice pravda, že pokus o převrat z minulého týdne se podařilo i díky ruské podpoře zažehnat, ale nabízí se nejen otázka, na jak dlouho, ale také co se vlastně v jedné z nejchudších zemí světa ve skutečnosti děje a komu by případný vzestup islamistů pomohl nejvíce.

Ruský vliv v Africe v posledních letech sílí, což popírají jen ignoranti nereflektující realitu. Konečně několik spanilých afrických cest ministra zahraničí Lavrova je nejlepším důkazem dlouhodobé snahy Moskvy rusko-africké vztahy náležitě kultivovat.